Das passt vielleicht gerade zur Städtepartnerschaft.

In den siebziger Jahren war eine Reise in die ČSSR mit meinen Eltern immer eine besondere Sache. Bevor es los ging, wurde sich erst einmal richtig gestritten, über die Art und Weise und über die Strecke und auch über den Ort, wo hingefahren wird. Dann ging es aber doch meistens nach Eger, also nach Cheb oder vielleicht auch nach Karlsbad. Meist wurde in irgendeinen Laden sprich Potravini gegangen und es wurden Senf, Oblaten, tschechisches Smarties und diese bunten Lakritzteile die so kleine Stäbchen waren mit Zucker überzogen, gekauft. Zu Hause angekommen, nahm man sich einen Beutel dieser Lakritzteile und aß sie meistens mit einem Mal auf. Man schloss die Augen und bildete sich ein, man habe Haribo aus dem Westen was natürlich nicht so war, ähnlich geschmeckt hat es aber trotzdem. Da meine Eltern fast kein Westgeld zur Verfügung hatten, war das immer ein willkommener Spaß. Besonders ist mir der Geschmack der Karlsbader Oblaten im Gedächtnis geblieben. Die nannten sich damals Lazenske Oblatki also Bäderoblaten. Die besonders guten und handlichen Waffeln waren in einer viereckigen Packung die war blau bedruckt und ungefähr 20 cm lang und 2 cm breite Stäbchen, die dann zum Essen gereicht wurden. Sie hatten einen Geschmack nach leicht zu zu weit angerösteten Haselnüssen und Schokolade. Letztens hab ich durch Zufall wieder mal eine Packung dieser Oblaten kosten dürfen. Sie heißen jetzt Kolonada, vermutlich an den Kolonaden in Karlsbad angelehnt, jedenfalls vom Namen her. Der Konzern Mondalez steckt dahinter. Gebacken werden sie immer noch in der Region Karlsbad/Marienbad. Der Geschmack war allerdings nicht mehr der selbe. Die Konsistenz, wenn man darauf beißt und auch der Geschmack nach diesen etwas zu viel gerösteten Haselnüssen, der ist weg. Das Verlängern der Haltbarkeit, Ersatz der Butter duch Palmöl, so wie ich gelesen habe, zollt Tribut. Das Ende vom Lied: der Geschmack der Siebzigerjahre ist da ein wenig auf der Strecke geblieben.

Passend zum Jubiläum und zum Inhalt des Textes gibt es jetzt, als Premiere, den Text auch in Tschechischer Sprache. Vielen herzlichen Dank für die Hilfe bei der Übersetzung in die Tschechische Version

an Lenka Winkelhöferová.

Olli vom Grond

So sehen die Waffeln heute aus.

To by mohlo být obzvláště příhodné vzhledem k partnerství našich měst.

V 70. letech byl výlet do ČSSR s rodiči vždycky zvláštní událostí. Ještě před odjezdem se nevyhnutelně strhla vášnivá hádka – nejdříve o tom, kde si směnit peníze, pak o trase, kterou bychom se měli vydat, a nakonec o našem skutečném cíli. Většinou zvítězilo město Eger – Cheb, někdy Karlovy Vary. Vždycky jsme museli jet přes Bad Brambach. Hraniční přechod do Československa v Klingenthalu byl uzavřený – a jak dnes víme, zůstal uzavřený velmi dlouho. Jakmile jsme tam dorazili, obvykle jsme se zastavili v obchodě – *Potraviny*, jak se jim říkalo – a koupili si hořčici, oplatky, české „Smarties“ (*Lentilky*) a ty barevné kousky lékořice: malé, v cukru obalené tyčinky. Po příjezdu domů jsem si vzal sáček těchto bonbónů a obvykle jsem je všechny zhltl na jeden zátah. Zavřel jsem oči a představoval si, že jím bonbóny Haribo ze Západu – což samozřejmě nebyla pravda – i když chuť byla i tak pozoruhodně podobná. Protože moji rodiče neměli k dispozici téměř žádnou západní měnu, byly tyto výlety vždy vítaným potěšením. Zejména chuť karlovarských oplatek mi utkvěla v paměti. Tehdy se jim říkalo *Lázeňské oplatky* – nebo „resortní oplatky“. Tyto obzvláště lahodné oplatky se dodávaly buď v kulatém, nebo obdélníkovém balení; obal měl modrý potisk a měřil na délku asi 20 centimetrů. Samotné oplatky byly široké asi 2 centimetry – stejně jako dnes. Měly výraznou chuť lískových oříšků – pražených jen kousek od úplného upražení – a čokoládou. Nedávno jsem měl úplnou náhodou možnost znovu ochutnat balení těchto oplatek. Nyní se prodávají pod názvem *Kolonáda* – název pravděpodobně inspirovaný karlovarskými kolonádami, nebo na ně alespoň odkazuje. Stojí za nimi nadnárodní společnost Mondelēz. V Karlových Varech a Mariánských Lázních se však stále pečou. Chuť už ale nebyla úplně stejná. Textura – pocit, když se do ní zakousnete – a také ta výrazná chuť lehce přepražených lískových oříšků: to je pryč. Opatření přijatá k prodloužení trvanlivosti – konkrétně, pokud jsem četl, nahrazení másla palmovým olejem – si vybrala svou daň. Sečteno a podtrženo: chuť sedmdesátých let do jisté míry ustoupila stranou.